Svátosti

Svátosti a svátostiny

Z opravdového křesťanského způsobu života vyplývá, aby před očekávanou radostnou událostí v rodině (např. křest, biřmování, manželství) nebo událostí spojenou s bolestí (např. pohřeb), přistoupili křesťané k Svátosti smíření (zpovědi) a měli tak opravdu plné spojení a účast na těchto hlubokých událostech jejich života. K Svátosti smíření můžete přistoupit na požádání u kteréhokoliv katolického kněze.

KŘEST

Křtem, bránou ke svátostem, jsou lidé zbaveni hříchu, znovuzrozeni v děti Boží a nesmazatelným znamením připojeni ke Kristu a včleněni do církve. (Kán. 849 CIC).

DĚTI:

Aby dítě bylo dovoleně pokřtěno, je třeba, aby byla opodstatněná naděje, že dítě bude vychováno v katolické víře; jestliže tato zcela chybí, křest se odloží a důvod se oznámí rodičům. (Kán. 868 CIC).

Alespoň jeden z rodičů musí být pokřtěn v katolické církvi.

Věk dítěte: do 7 let (křest dítěte je na základě víry rodičů), nad 7 let (dítě by se mělo zúčastňovat výuky Náboženství, která ho ke křtu připraví).

Doklady: Vyplní se tiskopis "Křestní zápis" (s duchovním správcem); kopie "Rodného listu" dítěte a "Oddacího listu rodičů".

Příprava: Termín lze dohodnout s duchovním správcem (osobně, telefonicky, mailem).

Datum křtu: Doporučuje se při nedělní mši svaté.

Kmotr(-a): Musí být pokřtěn(-a) v katolické církvi, s přijatou Svátostí biřmování a žít křesťanským životem.

Dítě žijící na území jiné farnosti než vlastní, musí mít souhlas svého duchovního správce.

DOSPĚLÍ:

Ke křtu dospělého se vyžaduje, aby projevil svou vůli přijmout křest, aby byl dostatečně poučen o pravdách víry a povinnostech křesťanů, a osvědčil se v křesťanském životě během katechumenátu. (Kán. 865 CIC).

Příprava k svátosti křtu dospělého (katechumenát) trvá nejméně 1 rok. Křest se uděluje o Velikonocích na Bílou sobotu, při večerní velikonoční vigilii. Kmotr(-a) musí být pokřtěn(-a) v katolické církvi, být biřmován(-a) a žít křesťanským životem. Pokud je žadatel o křest z jiné farnosti než vlastní, musí mít souhlas svého duchovního správce.

BIŘMOVÁNÍ

Svátost biřmování vtiskuje trvalé znamení; jí se pokřtění, kteří pokračují v uvádění do křesťanského života, obohacují darem Ducha Svatého a dokonaleji se spojují s církví. Tato svátost posiluje pokřtěné a ještě více je zavazuje, aby byli slovem i skutkem svědky Kristovými a šířili a obhajovali víru. (Kán. 879 CIC).

EUCHARISTIE

Nejvznešenější svátostí je eucharistie; v ní je sám Ježíš Kristus přítomen, obětován a přijímán jako pokrm; jí církev stále žije a roste. Eucharistická oběť je památka smrti a zmrtvýchvstání Páně; v ní stále trvá oběť kříže; je vrcholem a pramenem křesťanské bohoslužby a života; jí se projevuje a vytváří jednota Božího lidu a dokonává utváření církve, Kristova Těla. (Kán. 897 CIC).

PRVNÍ SVATÉ PŘIJÍMÁNÍ DĚTÍ:

Dítě musí být pokřtěno v katolické církvi.

Dítě musí navštěvovat bohoslužby a výuku Náboženství, kde bude k prvnímu svatému příjímání také připravováno.

MŠE SVATÁ:

Největší dar, který jsme jako lidé schopni darovat těm, které milujeme - ať už žijí vedle nás nebo nás již předešli na věčnost - je eucharistická modlitba církve. Jinými slovy - dát za ně sloužit mši svatou. Zapsání mešních intencí (úmyslů) je možné na kterýkoliv den, kdy je ve farnosti bohoslužba.

SVÁTOST SMÍŘENÍ (ZPOVĚĎ)

Ve Svátosti smíření dosahují věřící od Boha odpuštění hříchů, a zároveň se smiřují s církví… (Kán. 959 CIC).

Slouží k odpuštění hříchů těm, kdo byli v katolické církvi pokřtěni, litují svých hříchů, nesetrvávají v situaci, která je nedovolená (např. neplatné manželství) a mají touhu po zlepšení.

Svátost smíření se doporučuje přijímat pravidelně měsíčně, i když každý katolík by se měl vyzpovídat alespoň jednou za rok v postní době a kromě toho vždy, když se těžce proviní. Svátost smíření je ovšem užitečná i tehdy, když člověk nemá na svědomí těžké hříchy.

Svátost smíření je možné přijmout zpravidla přede mší svatou, případně na požádání (zvláště v neděli má kněz bohoslužeb více a není dostatek času).

MANŽELSTVÍ

Manželský svazek, kterým muž a žena mezi sebou vytvářejí nejvnitřnější společenství celého života, zaměřené svou přirozenou povahou na prospěch manželů a na zplození a výchovu dětí, je mezi pokřtěnými povýšen Ježíšem Kristem na svátost. (Kán. 1055 §1 CIC).

Žadatelé o církevní sňatek musí být pokřtěni v katolické církvi a svobodní. Svatba je možná, za určitých podmínek, i v případě že jeden ze snoubenců není pokřtěn v katolické církvi, nebo není pokřtěn vůbec. Svátost manželství uzavřená před církví je zároveň platná i před státem. Doklady: Vyplněná "Žádost o uzavření manželství" a ověřená na Matrice místa trvalého pobytu; "Osvědčení" o způsobilosti k manželství (max. 3 měsíce staré); "Potvrzení o křtu" z místa křtu (max. 3 měsíce staré) pokud je místo jiné, než místo uzavření manželství; "Občanské průkazy" a "Rodné listy".

Příprava k manželství: dle domluvy s duchovním správcem.

Žadatelé z jiných farností, předloží také souhlas svého duchovního správce.

Termín: je nejlépe domlouvat alespoň 3 měsíce před plánovanou svatbou.

Cizinci dále musí mít zajištěného úředního překladatele a církevní žádost musí být ověřena v domácí diecézi a zároveň potvrzena diecézí.

Půjčovat kostel k civilnímu sňatku (například pro krásu místa apod.) není možné.

POMAZÁNÍ NEMOCNÝCH

Pomazání nemocných, jímž církev doporučuje … nemocné Pánu trpícímu a oslavenému, aby jim ulehčil a je uzdravil, se uděluje mazáním olejem a pronášením slov… (Kán. 998 CIC).

Tato svátost je určena lidem, kteří vážně onemocněli nebo jejichž síly jsou stářím značně oslabeny. Předpokládá se, že ten, kdo jí přijímá, se smířil s Bohem ve svátosti pokání. Pokud to není možné, je tato svátost chápána jako mimořádný prostředek ke smíření s Bohem. O svátost pomazání nemocných si má především požádat sám nemocný podle svého zdravotního stavu, případně požádá s jeho souhlasem někdo z jeho okolí. Svátost je mu v jeho vážné nemoci posilou na duchu a mnohdy i na těle. Lze jí přijmout vícekrát za život, pokud se člověk uzdraví a znovu onemocní nebo pokud se jeho stav výrazně zhorší a on o tuto pomoc znovu žádá. Zásadně se uděluje tomu, kdo je živý, ne tam, kde už prokazatelně nastala smrt.

CÍRKEVNÍ POHŘEB

Církevním pohřbem církev vyprošuje zemřelým duchovní pomoc a prokazuje úctu jejich tělům a zároveň živým dodává útěchu z naděje v Zmrtvýchvstalého Krista. (Kán. 1176 §2 CIC).

V případě jakýchkoliv dalších potřeb se obraťte na svého duchovního správce.